Allison Pataki: Sny císařovny Sisi

19. září 2015 v 5:00 |  Nové knihy
Allison Pataki: Sny císařovny Sisi

Anglická obálka:


Česká obálka:


Má vyjít 30. 9. 2015.

Dodatek z 14. 10. 2015:
Předevčírem se mi tato knižní novinka dostala do rukou. Musím říct, že román zcela splnil mé očekávání - očekávání, že půjde pouze o další propadák. Překvapilo mě snad jen to, že kvalita je ještě horší, než jsem se obávala. Od prvních stran si přeji mít celou knihu v elektronické podobě, abych mohla připisovat poznámky a uvádět na pravou míru do nebe volající omyly.
Začněme nějakým pozitivem. Kladně hodnotím především to, že i v Americe si již odvykli psát Sissi s dvěma s, které patří k Romy Schneiderové, ale nemá žádné historické opodstatnění. Výčet negativ bude rozhodně obsáhlejší:

- Autorka v závěru knihy uvádí pod nadpisem "Prameny" asi deset titulů literatury. Ptám se však proč, když očividně nebyla ochotna z nich čerpat?
- Hned v první kapitole vidíme, že vztah Heleny i Sisi s Karlem Theodorem je velmi napjatý, s bratrem se obě nesnáší. Bratr je pronásleduje na koni a celá scéna je vylíčena jako bůhvíjaké drama.
- Ludovika mluví při slavnostní večeři o cestě do Ischlu a budoucnosti své nejstarší dcery. Karel Theodor se sestry ptá, zda Helena ví, co se od ní jako od manželky čeká. Pro větší názornost napíchne na vidličku klobásu a naznačují s ní penis.
- Večer je ještě konkrétnější a křičí na svou sestru, že jede do Vídně jen proto, aby s ní mohl mít František Josef sex (v českém překladu je použito sloveso "píchat") a nejspíš na ni brzy přenese syfilis od některé ze svých milenek. A co mu na to odpoví sladká, něžná Sisi? "A Gackel si pravděpodobně v životě nezapíchá."
- Obě dívky spí nejen v jedné ložnici, ale mají i společnou postel.
- Sisi má doprovázet starší sestru do Vídně a "sloužit jí jako dvorní dáma", když odjíždějí z Bavorska, všichni se s nimi loučí, jako kdyby je už nikdy neměli vidět.
- Když se Helena svléká, nepotřebuje k tomu vůbec nikoho, jak by také ne, vždyť má pod róbou pouze spodní prádlo a lehké kombiné! A později, když se v Ischlu obě připravují k večeři, oblékají se opět úplně samotinké, komorná zaskočí jen proto, aby pomohla s účesem Sisi, Helena pomoc odmítá. Dívky si také vybírají oděvy zcela podle svého, zkrátka se jen přehrabují truhlami, jako nějaké princezny v pohádce a oblékají si, co se jim líbí. Móda rozhodně není autorčina parketa.
- Cesta z Bavorska do Ischlu trvá několik týdnů, které všechny tři dámy absolvují v jedněch šatech. Kočár se zavazadly se ztratí, ale dorazí do Ischlu dříve než Ludovika a její dcery. Přesto jim není dovoleno se převléknout, přestože všichni ví, jak moc je setkání důležité.
- Přivítání u Sofie je přítomen i František Josef, ale ani jedna z bavorských příbuzných ho nepozná a on si tak může nerušeně prohlédnout obě sestřenice. Helena mlčí a Sisi všechno zachraňuje, ona je ta živější, pohotovější, nestydí se.
- V Ischlu není žádná další sestra Ludoviky a Sofie, dokonce ani císařovi bratři. Zato je tam Grüne, Bach a ruský velvyslanec.
- Sofie se u stolu chová neslušně, přes celý sál udílí rozkazy, kam si kdo má sednout, je nadšena Alžbětou, u stolu ji posadí vedle sebe a očividně ji považuje za chytřejší a zajímavější, než Helenu. Když se s ní ale František Josef chce oženit, je náhle vehementně proti, přehnaný důraz je kladen na to, že Helena je tou starší.
- Nejstarší bratr Ludvík jakýmsi nedopatřením unikl pozornosti spisovatelky a ve výčtu sourozenců se vůbec neobjevuje. Sofie se navíc ptá své sestry, kolik má vůbec dětí. Zato je zmiňován budoucí Ludvík II., posílá Sisi dopis krátce po svatbě (ve skutečnosti je mu deset let).
- Ludovika s dcerami nebydlí v hotelu, ale v císařské vile, kde je "jistě tisíc" osob personálu.
- Autorka si obě dcery Maxe I. Bavorského patrně popletla. Psíka na klíně tu totiž má neustále Sofie, nikoli Ludovika.
- Menu při uvítací hostině je prazvláštní, z jídel v takovémto složení a pořadí by nejspíš všichni museli dostat zažívací potíže.
- Sisi a František Josef se chystají na vyjížďku. Sisi se asi nečeše, protože když jí František Josef dává "sametem potaženou jezdeckou přilbu", rozpustí se jí vlasy. Opravdu zvláštní představa, že by amazonka 19. století přišla do stáje ve slamáčku s květinami (jako k nějakým vycházkovým šatům) a ještě riskovala, že se někde cestou zaplete nejen oním kloboukem, ale i vlasy do křoví. O tom, jak pečlivě volily dámy své účesy s ohledem na bezpečnost při jízdě, svědčí deník Marie Festeticsové.
- Sisi si na vyjížďce kvůli horkému počasí sundá kabátek a tu si uvědomuje, že pod tenkou halenkou skoro nic nemá, vždyť přece korzet je pro jízdu na koni tak nepohodlný!
- Sisi oslovuje Františka Josefa "Tvoje Veličenstvo" - začínám toužit po anglickém originálu.
- Objevují se překlepy a opakující se slova.
- Sisi tančí s Františkem Josefem kotilion. Tentokrát (konečně!) má na sobě korzet, ale přesto zřetelně cítí ruku císaře na svém pase.
- O svatební noci se František Josef k ničemu nemá, druhou noc se vymluví, je prý příliš unavený. Nejsem chlap, ale připadá mi to nenormální.
- Nikde není ani zmínka o lásce císařovny ke psům.
- Marie Festeticsová je dvorní dámou od samého začátku Alžbětina manželství.
- Ida Ferenczyová je pouhá komorná.
- Císařský pár potřebuje pouhý měsíc na zplození prvního dítěte, Sofie to veřejně rozhlašuje a tvrdí, že je to mezi Habsburky jistě rekord, tak rychle počít.
- Bezprostředně po narození Gisely Sisi vstává, v plné kráse obědvá s Františkem Josefem a naléhá na něj, aby jeli do Uher, novorozeně, nenovorozeně, odjezd je na spadnutí, vypadá to jako nutnost, aby Maďaři nevyhlásili samostatnost, přesto k cestě dojde až na jaře 1857.
- Andrássy je zpátky v Uhrách již v době po narození Alžbětiných nejstarších dcer, v roce 1857 pozve císařský pár na návštěvu do svého paláce v Budapešti, nemá manželku, protože se "oženil s uherskou autonomií", před císařským párem předvádí jakýsi tanec, údajně uherský, popis ale nápadně připomíná ruského kozáčka.
- Již před první návštěvou Uher se Sisi od Marie učí maďarsky, její manžel neumí v tomto jazyce ani slovo.
- Etiketa nejspíš neexistuje, každý si mluví s císařským párem jak se mu zlíbí, oslovovat císaře a císařovnu je zcela běžné, jakákoli úcta zbytečná. Libovolně se zaměňují pojmy "království" a "císařství", "královna" a "císařovna", Sisi je nejčastěji oslovována "císařovno Alžběto", nikoli "Vaše Veličenstvo".
- Mnohé dvorní dámy měly poměr s Františkem Josefem (i Bellegardová a Lambergová), navíc se kterákoli z žen u dvora třese na to, aby mohla zaujmout císařovnino místo (rozdíly dané urozeností tu patrně nehrají roli).
- Na přelomu roku 1857/1858 se u dvora objevuje jakási herečka, která má tak přiléhavé šaty, že jí obepínají hýždě.
- Po narození Rudolfa je Sisi pod ochrannými křídly Ludoviky. Prosí ji, aby s ní mohla odjet do Bavorska. Ludovika to odmítá, protože by okamžitě "začala válka".
- Fanny je Alžbětinou kadeřnicí již v roce 1862.
- Alžběta podle autorčina názoru procestovala celé období let 1858-1862. Přítomnost Fanny ihned po návratu je tak ještě podivnější.
- Někdy v tomto mezidobí se Andrássy konečně žení s nemilovanou Katinkou. Bere si ji jen proto, že kdysi měl v Paříži stejnojmennou lásku, která ale dala přednost jiného uherskému magnátovi.
- Je to jeden z mála románů, kde se objevuje vrchní hofmistr Lobkowitz, ale autorka jaksi zapomněla, že byl propuštěn po několika měsících, kdežto v knize slouží Sisi ještě v roce 1862.
- Lobkowitz připravuje Alžbětu na to, že se jí lidé budou vyptávat, kde celou tu dobu byla. Když už kdokoli smí pokládat císařovně dotazy, to neexistují ani noviny?
- Sisi má od roku 1858 minimální doprovod, "dvorní dámy Marii a hraběnku Festeticsovou" (jinde je ale uváděna Marie Festeticsová jako jedna osoba), komorná žádná, teprve po návratu z cest Andrássy doporučuje Idu.
- O svatbě Karla Theodora ví František Josef jen díky tomu, že mu to Sisi napsala, jakékoli styky s příbuznými se asi nepěstují, nehledě na to, že Gackel je ženatý už v roce 1862.
- Po společné večeři odcházející Sisi zaslechne manžela říkat, že jde navštívit paní Nahowskou. V době udané autorkou byla tato císařova milenka dítětem předškolního věku.
- Vyrovnání se uskuteční jen díky tomu, že Sisi navštíví v noci svého manžela a po několik letech se s ním vyspí. Ten pak ze samé radosti ráno přistoupí na Andrássyho politické návrhy.
- V době korunovace je Sisi těhotná, dokonce už to na ní je i trochu vidět. První, komu to poví, je Andrássy. Ten je zdrcen při představě, že císařští manželé spolu ještě stále něco mají, smíří se s tím teprve, když mu Sisi vysvětlí, že to bylo jen jednou po dlouhé době a že si s manželem dali volnost, ba dokonce že se při tom posledním manželském spojení obětovala pro rakousko-uherské vyrovnání.
- Noc před korunovací stráví Alžběta s Andrássym a konečně spolu mají i sex, po kterém Sisi už dlouho toužila. Uherský hrabě ji navíc dovede k orgasmu, což se Františku Josefovi nikdy nepovedlo. Sisi se zamýšlí nad tím, jestli právě problémy s jejím vyvrcholením nebyly příčinou krachu celého manželství.

Když už se román nedrží historických faktů, pokoušela jsem se hledat vyšší hodnoty někde jinde. Co třeba literární kvality, psychologické prokreslení postav? Další zklamání. Například Helena se za žádnou cenu nechce vdávat, přeje si jít do kláštera. Když ovšem pozve František Josef na vyjížďku její mladší sestru, vadí jí to a je uražená. Pak zase zvrat a ona je ráda, že unikla manželství. V první části tak důležitá postava však dál v příběhu již vůbec nevystupuje. Sisi na ni ani nevzpomíná, ani příliš netruchlí po domově, pouze se zmiňuje o její svatbě, ale později, než k ní skutečně došlo. V době, kdy se narodí Rudolf, se má Helena teprve zasnoubit. Nekonzistetntní jsou nejen myšlenky postav, ale i literární prostor a čas. Sofie se u stolu otáčí k tolika lidem, že by se její sousedé nejspíš museli prostřídávat, kapitoly jsou označené místem a časem, které se nekryje s obsahem kapitoly.
Postavy nevykazují příliš mnoho podobnosti se skutečností, například František Josef je milovník hudby, hraje na klavír, na manželce mu nezáleží, nechybí mu. Zvláště úsměvné je, že malá Sisi má v patnácti oblíbeného autora Goetha, kdežto třiadvacetiletý František Josef ji žádá o pomoc s interpretací děl tohoto autora, protože je to příliš obtížné čtivo. Na konci knihy cituje autorka tohoto německého autora tak často, že to působí až trapně, jako by se snažila dokázat, jak dobře zná jeho dílo (před lety jeden americký univerzitní profesor dělal pokus s určitou skupinou studentů, která se zavázali, že budou po celou dobu vysokoškolského studia chodit pouze na jeho hodiny, kde se nebude probírat nic jiného než John Milton, možná že jinde se dělá něco podobného s Goethem). Heinrich Heine není zmíněn ani jedinkrát. Objevují se známá klišé (bavorské uzeniny na stole při oficiální vévodské večeři, krom nich konzumenti nejí nic jiného, večeře má asi jen tento jeden chod, Vídeň je zase plná Strausse, řízek je jediné jídlo, které se dostane na císařskou tabuli). Ženy si neustále vyhlazují záhyby na sukních, postavy pronáší žerty, které nikdy nikdo nepochopí, dvůr je hnízdem všech neřestí, všichni se opíjí a vyhledávají milostná dobrodružství, Sisi mrzí, že nikdy nedosáhne orgasmu a že ji manžel přestal navštěvovat v ložnici. Všemu dodává korunu směšování prvků středověkých s moderními.

V podobném duchu by se dalo pokračovat ještě dlouho. Otázka zní: Proč vycházejí knihy tak pochybné úrovně? Je pravda, že podobně pseudohistorických románů vychází spousta. Určitá sorta lidí je zkrátka ochotna číst nekvalitní knihy. Američané jsou v tomto případě možná ještě méně nároční, když jde o látku natolik vzdálenou, jako je Střední Evropa v polovině 19. století. Je ovšem naprosto nepochopitelné, jak knihu tak pochybné úrovně může napsat absolventka jedné z nejlepších amerických univerzit. Allison Pataki vystudovala s vyznamenáním angličtinu na univerzitě Yale, kromě toho se prezentuje jako milovnice historie a připravuje další knihu o Sisi. Mé mínění o kvalitě amerického vysokého školství opět kleslo o několik stupňů níže. Pro dokreslení ještě stojí za zmínku, že otec autorky je bývalý guvernér státu New York a příští rok bude kandidovat na prezidenta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana K Jana K | E-mail | Web | 20. září 2015 v 15:16 | Reagovat

Hm, takže opět nové románové zpracování císařovnina života? Vidím ho tady u Tebe poprvé. To jsem teda zvědavá, bude-li lepší či horší než Sisi - Sen o lásce, který je taky od nakladatelství Alpress. Obálka mě ale nezaujala - mohli tam dát alespoň nějaký pěkný obraz Sisi jako na výše zmíněnou knihu. Co mě ale zaujalo je stáří - nebo spíš mládí autorky (ročník 1984), tak se necháme překvapit, zda-li dokáže přijít s něčím novým.

2 Autorka Autorka | 20. září 2015 v 18:45 | Reagovat

Ano, musím říct, že podobné "moderní" obálky mě také neuchvacují. Uvidíme, co kniha přinese, ale velké naděje si u románů většinou nedělám... Jinak autorka napsala svůj první román před rokem a toto je její druhé dílo.

3 Lisi Lisi | Web | 22. září 2015 v 18:27 | Reagovat

Anglické obálky se mi líbí mnohem víc. Na autorku jsem narazila, když jsem na blog psala o článku z Vaniry Fair, mám pocit, že v něm o ní píší.

4 Autorka Autorka | 22. září 2015 v 19:02 | Reagovat

No, mě by spíš potěšila obálka s nějakým pěkným a méně známým vyobrazením skutečné Sisi :-).

5 Zuzana Zuzana | 5. října 2015 v 13:26 | Reagovat

Podľa obsahu, ktorý som čítala veľa od toho románu nečakám. Málo ktoré románové spracovanie je dobré až na pár výnimiek.Skôr by som ocenila keby sa dotlačili nejaké staršie knihy alebo by preložili ďalšie biografie od Egona Conte Cortiho. Alžbeta zvláštna žena sa mi od neho páčila. Určite by stáli za prečítanie aj ostatné.

6 Autorka Autorka | 5. října 2015 v 18:51 | Reagovat

Ano, Cortiho také postrádám, je zajímavé, jak velké oblibě se těší jeho kniha o Alžbětě, je přece psaná ještě hodně v duchu starších přístupů - hodně popisně, samá fakta a méně interpretací, než u Hamannové. Asi je to tím, že starší práce o Sisi a spol. psané v pozitivistickém duchu u nás chybí. Hodně postrádám také překlady dopisů a deníků, které vyšly v němčině.

7 Lisi Lisi | Web | 28. října 2015 v 15:48 | Reagovat

[6]: Ty dopisy a deníky mi taky chybí. Na druhou stranu mi přišlo celkem zbytečné už nejméně druhé vydání pamětí Marie Larischové.

8 Autorka Autorka | 28. října 2015 v 18:25 | Reagovat

U Larischové mě nejvíce překvapuje, že každé vydání má jiný název, takže člověk vůbec neví, zda jde o tu první verzi nebo až o druhou.

9 Zuzana Zuzana | 2. listopadu 2015 v 20:17 | Reagovat

Škoda,mohol z toho byť aspoň priemerný román, ale podľa popisu je to úplné historické sci-fi. :-(

10 Autorka Autorka | 2. listopadu 2015 v 21:42 | Reagovat

Ano, sci-fi je v tomto případě trefné označení.

11 Jana K Jana K | E-mail | Web | 26. února 2016 v 21:38 | Reagovat

Knihu už mám také přečtenou a nezbývá mi, než s Tebou souhlasit. Úroveň knihy je o mnoho horší, než jsem si troufala odhadovat. Připravuji teď také recenzi tohoto literárního skvostu.
Píšeš tady, že autorka připravuje další knihu o Sisi. To myslí vážně???
Nevíš o připravované knize něco bližšího? To má být pokračování tohoto románu? Upřímně řečeno, já jsem si docela oddechla, že kniha skončila korunovací...

12 Autorka Autorka | 27. února 2016 v 17:30 | Reagovat

Ano, autorka nehodlá se Sisi přestat, zde je odkaz na její stránky http://allisonpataki.com/books/sisi-empress-on-her-own/ i s informacemi o nové knize. Na Tvou recenzi se velice těším :-), moc ráda si přečtu názor někoho, kdo se v problematice Sisi vyzná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama