Allison Pataki: Sisi osamělá císařovna

Včera v 20:00 |  Nové knihy
Allison Pataki: Sisi osamělá císařovna

aneb horor pokračuje, chce se mi doplnit titul nové knihy. Během podzimu by měl být i českým čtenářům předložen další počin americké autorky, o jehož napsání již byla řeč zde. Má otázka zní: PROČ? Podle ukázky, kterou jsem před časem četla na stránkách autorky, se nedá předpokládat, že by na sobě radikálně zapracovala. Její vědomosti i literární zpracování jsou velmi slabé a nechápu, jak tato žena může být "New York Times Bestselling Author". Američtí čtenáři jsou patrně velmi prostí a nenároční lidé (soudě podle jejich literárního vkusu), pokud zde ovšem nehraje roli také "kádrový profil" autorky. Její otec se totiž léta pohybuje ve vysoké politice. Nechme se tedy překvapit, třeba bude tento román přeci jen o chloupek lepší než ten z minulého roku.

https://www.knihydobrovsky.cz/files/thumbs/mod_eshop/produkty/s/sisi-osamela-cisarovna-9788075432384.280299474.jpg?imageQuery=%2Fwww%2Fdoc%2Fwww.knihydobrovsky.cz%2Fwww%2Ffiles%2Fmod_eshop%2Fprodukty%2Fs%2Fsisi-osamela-cisarovna-9788075432384.jpg%40Resize%3B280%3B400%3Bfit%3B0%3B%26Quality%3B82%26Progressive

Nezbývá, než skončit (s trochou ironie a kyselým úsměvem) slovy samotné autorky: "I hope you'll have as much fun reading my books as I have writing them."
 

Arcivévoda Karel Štěpán a jeho choť Marie Terezie

Pátek v 10:00
Arcivévoda Karel Štěpán a jeho snoubenka Marie Tereza:

Snoubenci s rodiči: nahoře zleva Marie Immkulata, Karel Salvátor a Alžběta Františka:


Výstava výbavy Marie Terezie:

Svatba:



Marie Terezie:

Prý tři nejstarší děti (mladší dva však na dvojčata nevypadají):

Arcivévoda Karel Štěpán a jeho choť Marie Terezie:



Arcivévoda Karel Štěpán a jeho choť Marie Terezie v roce 1911:

Karel Štěpán a Marie Terezie s dětmi - 3. Karel Albrecht, 4. Leo Karel, 5. Vilém, 6. Mechthilda, 7. Eleonora:

Zywiec v Polsku - Hieronymus Radziwill s chotí Renatou, Olgierd Czartoryský a Mechthilda, Karel Štěpán a Marie Terezie, Vilém, Karel Albrecht a Leopold Salvátor, vzadu v autě Eleonora a Alfons von Kloss:

Dcera Eleonora:




1909 - dcera Renata s Hieronymem Radziwillem:

Dcera Mechthilda:

Mechthilda a Olgierd Czartoryski:


Jean des Cars: Osudová Sisi - zhodnocení - 2. část

11. září 2016 v 14:00 |  Nové knihy
Jean des Cars: Osudová Sisi


Nová kniha o císařovně Alžbětě si zaslouží zhodnocení. Francouzsky byla poprvé vydána již v roce 1998, překlad byl zhotoven dle novější verze z roku 2003. Nejedná se bohužel o žádné vylíčení císařovny v novém světle, jak bylo uvedeno v anotacích, naopak je třeba knihu zařadit mezi slabší.

Jmenujme alespoň některé chyby a nedostatky:
- Strana 9 - když pominu chybně přeložené zájmeno, dovídáme se, že "hraběnka Marie Goëssová byla poslední vrchní hofmistryní císařovny Alžběty" - nikoli, tato žena zemřela již v roce 1896 a nahradila ji Marie Terezie Harrachová, která se tak stala poslední císařovninou vrchní hofmistryní.
- Ludovika i Žofie jsou frustrované manželky a matky, toužící po odvetě (toto slovo se u autora těší mimořádné oblibě).
- Autor srovnává nesrovnatelné, když tvrdí, že vláda Františka Josefa je "co do délky a významu srovnatelná s vládou Ludvíka XIV. a královny Viktorie".
- Kniha začíná cestou do Ischlu a teprve poté se retrospektivně vrací k předchozím letům, což poněkud připomíná řazení Brigitte Hamannové. O této autorce zásadní biografie císařovny Alžběty se však des Cars ani jednou nezmiňuje, ačkoli z ní zcela nepochybně čerpá.
- O mládí hlavní hrdinky se nedovídáme vůbec nic nového, prázdný prostor je zaplněn líčením politických událostí.
- Kniha se drží starého klišé o tom, že císařovou nevěstou měla být stoprocentně nejstarší dcera bavorského vévodského páru, Sisi byla "přibalena" na poslední chvíli, navíc je nápad zasnoubit Nené a Františka Josefa líčen jako Ludovičin záměr, o několik stran dále se však Žofie chystá napsal sestře a zeptat se jí, co dělá Nené.
- Celou knihou prostupuje střídání času minulého a přítomného, což má zdramatizovat děj. Do solidního pojednání o historii podobné laciné efekty nepatří, na takový žánr však des Cars bohužel vůbec neaspiruje.
- Arcivévodkyně Alžběta (1831-1903), o níž František Josef uvažoval jako o možné nevěstě, je podle autora dcerou "uherského prince", o tom, že se František Josef poohlížel po nevěstě rovněž v Sasku, není v knize ani zmínka (přitom by bylo velmi zajímavé si připomenout, že několik saských princezen se zanedlouho provdalo za císařova bratra, švagra a vzdáleného bratrance z toskánské linie habsburského rodu - to už však není chyba knihy, jen má soukromá poznámka).
- Ludovika s dcerami dle des Carse bydlela v hotelu Austria (správně to tehdy byl ještě Seeauerův dům a pobývala tam arcivévodkyně se svou rodinou), ale vévodkyně se ubytovala v hotelu Tallachini.
- Vylíčení zasnoubení nepřináší nic nového, podle autora je Žofie striktně proti, následně jí však neteř připadá "roztmilá" a mluví o štěstí mladého páru.
- Báseň o poutech a volnosti napsala Sisi dle této publikace čtrnáct dní po zasnoubení. Podobných perliček najdeme v knize více, autor patrně spoléhal spíše na svou paměť než na poznámky, jinak se nedá vysvětlit komolení známých jmen, událostí a přisuzování výroků jiným lidem, než jsou jejich skuteční autoři a podobně. Je zde uveden známý výrok "žije jen pro své psy, neustále má některého na klíně, v náručí nebo u nohou, zabíjí blechy na stole a dokonce i na talířích", avšak toto chování je přisouzeno samotné Alžbětě, nikoli její matce. Ti, kteří četli i Ságu rodu Habsburků, mají s tímto druhem nedostatků již své zkušenosti.
- Na straně 41 narážíme na "evropskou šáhovnici". Je mi záhadou, jak mohl tento zajímavý překlep vzniknout, vždyť automatické opravování chyb zcela jistě zná "šachovnici", ale "šáhovnici" jistě ne.
- Po zásnubách bylo zhotoveno několik portrétů mladé snoubenky, autory byli malíři Schwaiger (správně Richard Schwager, 1822-1880) a Schratzberg (správně Franz Schrotzberg, 1811-1889).
- K Vánocům poslala arcivévodkyně nastávající snaše růženec "jako výraz pokání, možná proto, aby zkrotila její myšlenky, které považovala za příliš frivolní." Podobnou interpretaci může vyslovit pouze někdo, kdo se neorientuje v myšlení a hodnotách 19. století a nechápe tehdejší postoj lidí k víře. Podobně mě pobavilo autorovo konstatování, že arcivévodkyně "neoplývala přílišnými znalostmi o genetice" v souvislosti s nebezpečím zhlédnutí se mladé těhotné císařovny v papouškovi. Hovořit o "znalostech genetiky" v polovině 50. let 19. století (tedy ještě předtím, než Mendel uveřejnil své výsledky s křížením hrachu, které však nechaly tehdejší společnost, ba dokonce z velké části i odbornou obec, chladnou) může jen člověk, který vězí nohama i hlavou pevně v naší "vědocentrické" době.
- Zvěřinec v Schönbrunnu roku 1752 prý založil František II. Ve skutečnosti to byl pochopitelně František I. Štěpán, manžel Marie Terezie. Na téže straně (čtyřicáté čtvrté) se náhle vinou překlepu ocitáme v roce 1864, namísto 1854. Se stejnou chybou se setkáváme na následujících stranách ještě jednou.
- Autor zcela ignoruje žlutočernou císařskou vlajku a mluví vždy pouze o červenobílých praporech.
- První kapitola končí citací "jsem nedělňátko", což přímo evokuje závěr úvodní kapitoly u Hamannové.
- Po narození prvního vnoučete si babička Žofie přivlastnila "novorozenou dědičku trůnu". Autor neslyšel nic o rakouském systému nástupnictví nebo si řádně nepřečetl pragmatickou sankci? Musela by nejprve vymřít celá početná a od dob Marie Terezie a Leopolda II. hojně rozvětvená mužská složka dynastie, aby se malá Žofie stala dědičkou trůnu.
- Známý střet o umístění dětských pokojů po narození Gisely se prý odehrál v únoru. Na další straně se již hovoří o srpnu.
- Vztah Alžběty ke Grünnemu je od samého začátku líčen jako napjatý, jako by císařovna hraběte ihned považovala za svého nepřítele.
- Manžela hraběnky Lambergové prý zabili Maďaři, ve skutečnosti šlo o jejího otce.
- Doba po smrti nejstarší dcery císařského páru je líčena jako období triumfu arcivévodkyně Žofie.
- Jako pruká královna a choť Fridricha Viléma IV. je chybně uvedena Marie, nikoli Alžběta.
- Alarmující je, že des Cars neovládá ani historii své drahé vlasti, protože Napoleon III. je podle něj pravnukem Napoleona I.
- Sisi prý bylo vytýkáno, že je zahálčivá. "Nepochybně, jelikož žádná císařovna neklesá pod tíhou domácích prací," dodává k tomu autor. Des Cars patrně vůbec nepochopil, v čem spočívá "práce" císařovny, potažmo ženy z vysoké společnosti, která se neživí prací vlastních rukou.
- Spisovatel se do své hlavní hrdinky očividně zamiloval, protože omlouvá její nedostatky, původ problémů vidí pouze u jejího okolí, rovněž vztah Alžběty a jejího manžela je líčen v některých obdobích (například po návratu z Madeiry a Korfu) přehnaně harmonicky.
- Manžel Marie Sofie Bavorské je jednou chybně uveden jako Ferdinand, podruhé správně jako František.
- Sisi doprovázeli na Madeiru hrabě a hraběnka Hunyadyovi - to je vše, co se o těchto dvou důležitých osobách v blízkosti císařovny dovídáme.
- Poznámka o tom, že v době Alžbětina pobytu na Madeiře bylo Rakousko "bez císařovny a císař bez manželky", je parafrází na slova Hamannové na straně 101.
- Pasáž o Charlottě Belgické na straně 128 je vystavěna tak, jako by Sisi svou švagrovou poznala teprve po návratu z Madeiry, v textu se s ní však setkáváme již dříve.
- Císařovna si založila album "krásných žen, ale nejen žen." Na další straně se dovídáme, že "žádala jen podobizny žen." Nevím, zda chybu hledat u autora, nebo v překladu (záměna francouzských slov pouze/nejen = seulement/ non seulement).
- Nevíš, vážený čtenáří, co má sešněrovaný pas společného s tváří? Po přečtení zkomolené citace z dopisu pruské korunní princezny se domnívám, že překladatel má problém s funkční gramotnotí: "Zdá se velmi sešněrovaná, což s tak nádherným obličejem opravdu není zapotřebí." Správně věta zní (u Hamannové na straně 132): "Zdá se, že je strašně těsně sešněrovaná, což není nutné při tak nádherné postavě." Francouzské slovo figure znamená jak postavu, tak obličej, avšak z kontextu je průměrně inteligentnímu člověku jasné, že v tomto případě půjde o první z obou významů.
- Des Cars mluví o vytrvalé korespondenci mezi Johnem Colletem a císařovnou. Bohužel nevěnuje tomuto zajímavému tématu více než jednu stranu, ani neuvádí, kde jsou tyto dokumenty uložené.
- Autor si patrně plete císařovy bratry, zvláště Maxe a Ludvíka Viktora, protože na straně 144 se dovídáme, že "Maxmilián prý roznášel nějké pomluvy o Sisi."
- Bavorský král Ludvík II. je, stejně jako v mnoha dalších publikacích, uváděn chybně jako Alžbětin bratranec.
- Kniha na mě místy působí dojmem, jako by autor měl nějakou poruchu pozornosti, často totiž zaměňuje osoby a komolí situace:
1. Při odjezdu z Drážďan po svatbě Karla Theodora se Alžběta v odjíždějícím vlaku ptala jadnoho člena doprovodu, kolik je hodin, načež jí bylo odpovězeno: "Minuta po západu slunce, Vaše Veličenstvo." Odpověď v tomto podání postrádá logiku, protože onen člověk byl po boku císařovny i nadále a pro něj tedy slunce nezašlo, ale pro diváky na nástupišti ano. Ve skutečnosti se tento rozhovor odehrál mězi dvěma přihlížejícími na nádraží, které vznešená krasavice právě opustila.
2. Ludvík II. líbal Alžbětě ruce tak horlivě, že se prý Ludovika bála, aby jí je neošoupal. Ve skutečnoti nešlo o Ludoviku, ale o císařovninu nejmladší sestru.
- Známé Alžbětino ultimátum můžeme najít hned v několika českých knihách, nejkostrbatěji je přeloženo jednoznačně u des Carse: "Dále si přeji, pokud jde o mé osobní záležitosti, například výběr mého okolí, místa mého pobytu, všechny změny v domácnosti atd., abych rozhodovala jen já." Pro srovnání ocitujme totožnou větu ve Vodvárkově překladu: "Dále si přeji, aby mi bylo výlučně přenecháno rozhodování o mých osobních záležitostech, krom jiného volba mého okolí, místa pobytu, všechny změny v domě atd."
- Autor je toho názoru, že ve stejné době prý císařovnu opustila její cestovatelská vášeň.
- Gondrecourt byl nahrazen hrabětem Latourem von Thurnberg (správně Thurnburg).
- Za prusko-rakouské války císařovna přesvědčila jednoho vojáka, by si nechal amputovat zraněnou ruku. Podle des Carse šlo o Čecha, ve skutečnosti to byl maďarský cikán Josef Fehér.
- Alžběta je Andrássym v této knize nazvána "krásnou ochránkyní", nikoli "krásnou Prozřetelností". Přitom výraz "prozřetelnost" je v souvislosti s touto přezdívkou velmi důležitý, protože zazněl v císařovnině řeči, kterou pronesla před uherskou deputací v lednu 1866.
- Max Falk byl prý ředitelem Budapest Lloyd. Ve skutečnosti se tento deník jmenoval Pester Lloyd.
- V knize nacházíme i zjednodušené a zkreslené vystvětlení toho, co je vlastně ono slavné vyrovnání.
- František Josef a Sisi prý byli korunování v budapešťském chrámu svatého Štěpána. Správně jde o chrám svatého Matyáše.
- Max a Ludovika se prý brali 12. 10. Pokud vím, ve skutečnosti to bylo 9. 10.
- Na straně 197 najdeme popis honičky na myš, který autor převzal od Cortiho, citovat se však (stejně jako v celé knize) neobtěžuje.
- V Alžbětiných službách byli i "manželé Bellegardovi". Jedná se o manžele Königseggovi. Hrabě Alfréd Königsegg-Aulendorf se oženil s Paulou Bellegardovou.
- V mnohých případech bych uvítala znalost originálních pramenů, protože u některých překladů nevím, co si o nich myslet:
1. des Cars přisuzuje Františku Josefovi v dopise užití slova "kurvičky", u Cortiho najdeme daleko uhlazenější výraz "dámičky".
2. "...pokud ti nevyhovuji taková, jaká jsem, půjdu do penzionátu," píše Alžběta manželovi. U Hamannové a Cortiho je poslední výraz přeložen zcela odlišně jako penze či důchod.
- Des Cars se domnívá, že Marie Festeticsová "pocházela z venkova a dvůr pro ni byl cizím a podivným světem." Ve skutečnosti Marie zastávala místo dvorní dámy arcivévodkyně Klotildy, takže vysoká společnost jí rozhodně nebyla zcela neznámá.
- Ze strany 214: "Císařovna donutila Fanny, pocházející ze skromných poměrů, aby se vdala za bohatého měšťana." Nikoli, ve skutečnosti to bylo naopak. Nepostradatelná kadeřnice Fanny si prosadila svůj sňatek s Hugo Feifalikem a Alžběta se zasadila o to, aby byl rovněž zaměstnán ve dvorních službách. Jinak by jeho choť nemohla zůstat v císařovnině blízkosti.
- Zasnoubení starší dcery Gisely bylo podle des Carse pro Alžbětu překvapením, které se zcela nečekaně dozvěděla po příjezdu do Budy. Ve skutečnosti tomu bylo přesně naopak. Leopold Bavorský se měl oženit s Amálií Sasko-kobursko-gothskou, do níž však byl zamilovaný císařovnin bratr Max Emanuel. Sisi se tedy postarala o to, aby se pro Leopolda našla jiná a bohatší nevěsta, tedy Gisela, a Amélie tak mohla uzavřít sňatek s nejmladším synem bavorského vévodského páru. Jedná se o skutečnost méně známou a ne příliš často uváděnou, ale ve stěžejní Alžbětině biografii (u Hamannové) ji najdeme.
- Leopold Bavorský byl prý bratranec Ludvíka II. Bavorského a Sisi. Toto tvrzení je pravdivé jen z poloviny. Leopold a Ludvík byli opravdu bratranci, ale Alžběta byla sestřenicí jejich otců, prince Luitpolda a Maxmiliána II. Bavorského.
- Alžbětina tchyně Žofie podle knihy zemřela 28. 4. 1872. Správně to bylo o měsíc později.
- Gisela se prý vdávala v Mnichově, což je samozřejmě chybné tvrzení. Brali se stejně jako nevěstini rodiče v augustiniánském kostele a tentýž byl i oddávající, Othmar Rauscher, pouze s tím rozdílem, že v roce 1873 byl již kardinálem.
- Zajímalo by mě, co si autor představuje pod pojmem "němečtí korunní princové" (str. 221). Jedna země nemůže mít vícero korunních princů, leda by tím byl míněn korunní pár, tedy korunní princ a jeho manželka. Korunní princové obecně des Carsovi poněkud zamotali hlavu, protože zaměnil Rudolfa a pruského korunního prince Fridricha v souvislosti se známou událostí v době vídeňské světové výstavy, kdy Grünne zapříčinil, že korunní princ (Fridrich Pruský, nikoli Rudolf) málem dojel k Rotundě dříve než rakouský císař.
- Je mi vskutku záhadou, proč je německá císařovna v knize nazývána jako Karolína Augusta. Augusta Sasko-výmarská prvním jménem vůbec nebyla pokřtěna, patrně jde o záměnu s Karolinou Augustou Bavorskou, vdovou po císaři Františku II./I.
- V Gödöllö prý Sisi uspořádala závody Idy a Fanny na oslech. Nevím, zda se jednalo o závody, protože obě dámy seděly na něčem živém poprvé, ale především nešlo o Idu a Fanny, ale o Idu a Marii Festeticsovou.
- Jen malá drobnost k dobrodružství žlutého domina - Alžběta měla zrzavou paruku, nikoli plavou, jak se píše v této knize a rovněž Fritz Pacher nemusel čekat na vydání Cortiho, aby si potvrdil pravou totožnost domina. Kniha Marie Larischové, kde je toto císařovnino dobrodružství rovněž popsáno, vyšla již v roce 1913, byť byla v R-U zakázána.
- Čekala jsem, že vzhledem k francouzské národnosti autora se dozvím nějaké novinky o Sassetotu, ale ačkoli autor čerpá i ze spisu majitele zámečku, kde Sisi bydlela, nedovídáme se žádné zásadní novinky. K čemu je, že autor majitelovo líčení označuje za "roztomilé a velmi cenné" (str. 244), když z něj tak málo čerpá (pro francouzsky mluvící zájemce je tento text přístupný i na internetu http://www.les-petites-dalles.org/Albert_Perquer.html). Stejně tak měl des Cars v ruce císařovnin sešitek s poznámkami k jízdě na koni. Tomuto jistě velmi zajímavému prameni však věnovel pouze necelou půlstránku textu, což je skutečně škoda. Má-li badatel v ruce málo známý pramen, měl by se snažit jej co nejvíce vytěžit a podělit se se svými čtenáři o nové a zajímavé informace.
- Invalidovnu prý Alžběta navštívila v doprovodu předčitatelky (tedy Idy Ferenczyové). Ve skutečnosti šlo o Marii Festeticsovou.
- Autorovo citování je dosti nedůsledné a odchyluje se značně od originálu (str. 251): "Nás ubohý císař se všemožně snaží udržet přidrátovanou zátku té lahve šampaňského, která navzdory vší snaze nakonec stejně vyletí." Pro sovnání tatáž citace, ovšem z Hamannové (str. 263): "Kolem této láhve šampaňského utahovali jedno pouto za druhým, až konečně vyskočila zátka."
- Marie Larischová dle autora nazývá Alžbětu "tetou Sisy" s ypsilon. Dívala jsem se do originálu knihy Meine Vergangenheit vydané v Berlíně roku 1913, ale našla jsem "Tante Sissi", anglická verze vydaná téhož roku užívá verzi "Aunt Cissi".
- Několikrát se v textu objevuje informace, že korunnímu princi Rudolfovi je 17, přitom však uplyne hned několik let.
- "Rustina... si všichni ošklivili," najdeme na straně 260. Černoch se ve skutečnosti jmenoval Rustimo.
- Klepy o Sisi a Middletonovi roznášela Marie Neapolská. Des Cars se však domnívá, že to byla Marie Larischová. Patrně zaměnil jednu Marii za druhou.
- Nechápu, proč je Demoliční polka zmiňována v souvislosti se stříbrnou svatbou císařského páru, když vznikla již v první polovině 60. let.
- Překládat slovo "manège" jako "jezdectví" v souvislosti se stříbrnou svatbou je nepřesné a navíc zcela rozbíjí pointu této slovní hříčky, objasněné na str. 235 u Hamannové.
- Dovídáme se, že Helena Vetserová se snažila výhodně provdat své dvě dcery. Tvrzení samo by bylo v pořádku, kdyby je autor nezasadil do roku 1879, kdy bylo Mary pouhých 8 a Hanně 11 let. A ještě jedna perla ze stejné strany (271), tentokrát však překladatelská: " Císaři se nelíbilo, že nějaká baronka z Levanta může bezdůvodně obdarovat rakouského arcivévodu..." Překladatel patrně netuší, že Levanta je označení pro oblast východního pobřeží Středozemního moře. Nejde tedy o hraběnku z Levanta (ve smyslu šlechtického předikátu jako např. Berka z Dubé), ale z Levanty ve smyslu zeměpisném.
- Stefanii prý Rudolfovi vybral František Josef. Ve skutečnosti probíhal výběr partnerů u nejvyšší šlechty v 19. století trochu jinak. Bylo vybráno několik vhodných kandidátek a budoucí ženich tak měl vytyčený okruh, z něhož může vybírat. Pak podnikl příslušné kroky k tomu, aby si mezi nimi vybral tu, která by mu nejlépe vyhovovala, tedy navštěvoval jednotlivé panovnické dvory a seznamoval se s kandidátkami. Ta, která jej nejvíce zaujala (či která se zdála být alespoň nejmenším zlem), pak byla požádána o ruku. Tento způsob výběru budoucích partnerů mohl skončit i upřímnou zamilovaností, jako tomu bylo v případě císaře Františka Josefa, zatímco u jeho syna byla situace méně růžová.
- Čas od času jsem při čtení měla dojem, že des Cars čerpá snad i z pochybných románů. Fráze o tom, jak císař upřednostňoval zájmy trůnu před city, zatímco Sisi se zastávala lásky, zní jako z knihy Marie Blank-Eismannové.
- Když Rudolf o svatbě potkal na chodbě Marii Festeticsovou, řekl jí: "Jsem rád, že se ještě vidíme jako za starých časů," (Hamannová: Rudolf Habsburský, str. 158). Des Carsem citovaná věta "Rád bych, abychom se sešli jako kdysi..." vyznívá zcela odlišně, dokonce jako by naznačovala poměr mezi korunním princem a dvorní dámou. Podobné nepřesnosti a špatně citované úryvky mohou být zavádějící a zcela změnit smysl textu.
- Autor se zmiňuje i o hraběnce Karolině Zanardi Landiové, která se vydávala za dceru císařovny Alžběty. Po stránkovém přemítání naštěstí smete tuto teorii ze stolu jako pouhý drb, ale ještě se stihne dopustit chyby, když hraběnčina manžela chybně nazve jako Khulneta (správně Kühnelt).
- Při setkání carů v Kroměříži prý byl uveden Sen noci svatojánské se Schrattovou v roli Hermie. Nemám ponětí, zda je informace pravdivá a s potěšením přenechávám tuto otázku k rozřešení odbornici na kroměřížské setkání, autorce blogu http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/.
- Ve smrti Ludvíka II. Bavorského má autor jasno a opět opakuje svou chybu ze samého počátku knihy o Viscontiho Soumraku bohů.
- Výraz "chodit spolu" se podle mého názoru vůbec nehodí pro označení vztahu mezi arcivévodkyní a jejím snoubencem. Rovněž představa císařovny-modelky, která netrpělivě podupává je poněkud směšná. Ačkoli se v literatuře 19. století dupe nožkou poměrně hojně, není to chování, které by si mohla veřejně dovolit císařovna. To může leda slečna Evženie Václava Kosmáka nebo Svéhlavička Zdenka Elišky Krásnohorské.
- Autor opakovaně omlouvá Alžbětiny výstřelky a nepříliš kladné stránky její povahy.
- Kateřina Schrattová nebydlela v Gloriette Strasse, ale v Gloriettegasse. Podobné chyby jsou sice jen drobnosti, ale pokud se jich vyskytne větší množství, nelze je v textu ignoroval. Navíc se autor domnívá, že přítelkyně "nebyla posedlá svou vahou". Posedlá tak silně jako císařovna rozhodně ne, ale přesto jí tělesná hmotnost rozhodně nebyla lhostejná. Vzpomeňme jen, jak často se v korespondenci císaře a herečky nacházejí zmínky o nejrůznějších dietách.
- Smrtí otce prý byla Sisi hluboce zarmoucena, což je v rozporu s deníkem Marie Valérie.
-Rudolfově dceři se podle autora přezdívalo Erczi (správně Erzsi = Erži).
-Největší tragédie této knihy se skrývá v pasážích, které se zabývají smrtí korunního prince Rudolfa. Des Cars uvádí spoustu za vlasy přitažených či dávno vyvrácených teorií o konci Rudolfova života a vážně se zamýšlí, zda by na nich přeci jen nemohlo být něco pravdy. Např. Rudolf se zamiloval do Mary tak hluboce, že požádal papeže o rozvod se Stefanií, "za prvé Mary Vetserová byla Rudolfovou milenkou od 13. ledna, přičemž byla v jiném stavu a požadavek Františka Josefa na rozchod milenců přišel příliš pozdě. Žofie dle des Carse neovládala genetiku, des Cars podle mě neovládá ani základy biologie a logiky - to si vážně myslí, že Mary po čtrnácti dnech věděla, že je těhotná? Opravdu úsměvné. Za druhé byli nevlastními sourozenci, neboť František Josef poctil baronku Helenu Vetserovou svou přízní." Korunu tomu nasazuje následující věta: "Obě varianty se navzájem nevylučují."
- Na téže straně (318) autor spekuluje ve stylu Hercula Poirota v Posledním víkendu: "Při zkoumání této tragédie jsem si vždy říkal, že je buď nesmírně prostá, nebo nesmírně složitá." K brilantním závěrům tohoto slavného detektiva má však daleko.
- Des Cars byl zcela u vytržení poté, co císařovna Zita vyrukovala se svou teorií o údajném zavraždění korunního prince Rudolfa. Na straně 319 se domnívá, že "každá studie této záhady musí brát její slova v úvahu." Souhlasím, že by historikové měli brát slova potomků v úvahu, ovšem nikoli slepě jako příspěvek k odhalení pravdy, ale jako součást prezentace své dynastie a vidění svých předků. Zita byla silně věřící katolička a k tomu ještě hrdá panovnice podunajské monarchie, což napomáhá pochopit, proč pro ni bylo zcela nemyslitelné přiznat, že někdejší korunní prince byl nejen sebevrah, ale rovněž vrah své mladé milenky.
- Marie José prý byla podruhé provdána za císařovnina bratra Karla Theodora. Nikoli, on byl ženatý podruhé, pro ni šlo o první sňatek.
- "Oficiální verze" prý tvrdila, že Rudolf zastřelil Mary ranou do levého spánku. Vskutku nevím, co autor myslí spojením "oficiální verze", ve skutečné oficiální verzi, prezentované veřejně v R-U, se přeci o druhé mrtvole vůbec nemluvilo.
- Poslední desetiletí Alžbětina života je zkrácené, jak jen to jde. Jako by autor chtěl už co nejdříve skončit.
- "Erzsébet Királyné" dle des Carse znamená "královna uherská" (správně královna Alžběta).
- Po atentátu se Irma Sztárayová ptala císařovny, zda pociťuje bolest. V knize Alžběta odpovídá: "Hrozně mě bolí na prsou." Ve skutečnosti si bolest téměř neuvědomovala, řekla, že si není jistá, ale asi ji trochu bojí na prsou.
- 11. 9. 1898 bylo dle autora pondělí. Nikoli, šlo o neděli.
- hrabě Trani byl prý bratr uhořelé arcivévodkyně Matyldy (tu des Cras považuje za císařovninu neteř), ve skutečnosti šlo o bratrance.
- Luigi Lucheni nezemřel 16. 10. 1900, jak můžeme najít na straně 361, ale 19. 10. 1910.


Nezbývá tedy než doufat, že budoucí publikace o císařovně Alžbětě budou kvalitnější než tato.
 


Císařovna Alžběta v novém českém seriálu

4. září 2016 v 5:00 |  GALERIE - Císařovna ALŽBĚTA
Císařovna Alžběta v novém českém seriálu:

V novém českém seriálu Já, Mattoni, který odstartoval v pátek na ČT1, se objeví i rakouská císařovna. Sisi v mladších letech hraje Kristýna Nováková:




A ještě dvakrát císařovna se skandálně vyhrnutou sukní a nevhodně vyčnívající spodničkou:










Enormně krátké vlasy císařovny Alžběty:

Postarší císařovnu pak Barbara Lukešová:


Při natáčení v Kroměříži se ocitla i ve vaně:


A jindy pro změnu na koňském hřbetě:











Při kvalitě novější české seriálové tvorby patrně nelze doufat, že by se jednalo o pravdivé a věrné ztvárnění císařovny Alžběty, ale už samotné zakomponování této zajímavé historické osobnosti do seriálu svědčí o tom, jaké oblibě a pozornosti se u nás Sisi těší. Podle prozatím dostupných informací se císařovna objeví přinejmenším ve 2. a 8. díle.

Zdá se mi to, nebo Vilémína Mattoni opravdu nosí na medailonku Stielerův portrét Loly Montezové?




Arcivévoda Josef (1833-1905)

1. září 2016 v 5:00 |  GALERIE - HABSBURKOVÉ
Arcivévoda Josef:


Josefova matka Marie Dorothea Württemberská:


Josef s bratrem Karlem Ferdinandem:









Manželka Klotylda:

S mladší sestrou Amálií, pozdější manželkou Maxe Emanuela Bavorského:



S dcerou Marií Doroteou:












Klotylda a Josef:


Károly Koler - 1879 - Josef, Klotylda, Marie Dorothea, Ladislav, Josef a Margit:


Marie Dorotea, Josef a Margit:


Klotylda:


Klotylda a Marie Dorothea na pohřbu arcivévody Josefa:

Dcery Marie Dorothea a Margit:



Nejstarší dcera Marie Dorothea:

1886 - Marie Dorothea:





1896 - Marie Dorotea při renunciaci:

Marie Dorotea s bratrem Ladislavem:

Marie Dorotea:





1896 - Marie Dorotea:

1896 - Marie Dorotea s novomanželem Filipem Orleánským:


Marie Dorotea kapitánka:

S nejstaršími dětmi na lodi:



Lov:

Filip Orleánský, Marie Dorothea a Josef:

Syn Josef August:


Syn Ladislav, který zemřel při nehodě na lovu:

Dcery Alžběta a Klotylda:

Dcera Alžběta:


Dcera Klotylda:

Klotylda s dcerou Alžbětou:


Uprostřed u stolu vidíme Marii Henriettu, Klotylda a Alžběta Henrietta:

Josefova sestra Hermína (z otcova 2. manželství):


Josefův bratr Štěpán (z otcova 2. manželství):

Štěpán a Hermína:

Alcsut:

Další články


Kam dál